– Vážení sportovní přátelé, vítejte zpět u přímého přenosu z finále mistrovství republiky ve smalltalkingu. Moje jméno je Miroslav Slezák a mým hostem ve studiu je vice-mistr Evropy a v současné době především uznávaný rozhodčí, Jiří Zdeněk. „Dobrej večír.“
Do začátku druhého poločasu zbývá ještě několik minut, tak bychom možná mohli posluchačům, kteří k rozhlasovým přijímačům přišli až nyní, v rychlosti zopakovat pravidla a shrnout dění v prvním poločase. Jirko…
– Díky, Mirku. Já myslim, že ty pravidla sou většině posluchačů celkem známý, takže to vezmu opravdu stručně. Nastupujou proti sobě typicky dva hráči, který spolu musej po stanovenou dobu udržovat nenucenou konverzaci, vítězí ten, kterej má na konci nejmíň trestnejch bodů. V klasickejch malejch soutěžích a u nás i v regionální kvalifikaci se většinou jedná o takový ty kratší formáty jako výtah do dvanáctýho patra, čekání na metro, fronta na něco…
– …oblíbená zimní varianta, promiň Jirko, že tě přerušuji, je, pokud se nepletu, třeba dvousedačka…
– …ne, to je v pořádku Mirku, žes to zmínil, tam sou právě i ty neoficiální týmový varianty jako čtyř- nebo dokonce šestisedačka. Každopádně mistrovství republiky se posledních několik let standardně hraje v prodlouženym formátu, dneska se teda jedná o cestu tramvají z konečný na konečnou, celkem přesně čtyřicet tři minut, což už, abych tak řek, je docela záhul i pro zkušenýho závodníka. Taky proto se tam dává ten poločas, aby si trochu odfoukli.
– Díky, Jirko, já jenom doplním, že poločas je důležitý i z hlediska strategie, protože závodníci mají po pětadvaceti minutách možnost poradit se s trenéry a trochu zapracovat na strategii. Druhá půle tak může přinést, a často i přinese, nečekané zvraty.
– Koukám, že oba hráči jsou stále ještě v zajetí svých realizačních týmů, pojďme si tedy shrnout, co že se dělo v prvním poločase. Jak jsi to viděl ty, Jirko?
– Tak jedná se o zkušený borce, takže sme neviděli žádný bezhlavý útoky, ze začátku se hlavně oťukávali, já bych řekl, že prvních pět minut bylo vysloveně zahřívacích. Vašek Mádler, hrající dnes ve žlutym trikotu, nepřekvapil, když nastoupil konzervativně s počasim a Hugo Bříza v zelenym se na tom myslim rád svezl. Takže pár klasickejch výměn o předpovědích počasí, no a pak se to celkem rozjelo.
– Ano, v šesté minutě využil Bříza předvolebního plakátu, kolem kterého zrovna projížděli, a zkusil zaútočit politikou. Nebylo to trochu uspěchané?
– Vůbec. Když se člověk potí, jak my říkáme, mezi tyčema, tak je pět minut hrozně dlouhá doba a kluci maj můj respekt, že si dokázali počkat. Já bych spíš chtěl podotknout, že politika, to je taková dvousečná zbraň a Hugo si musel dost věřit, když jí vytáh jako první.
– Mádler se nicméně nenechal vyvézt z míry kontroval velmi tvrdě. Svým nečekaným „hm…“ myslím soupeře zaskočil, takže jsme byli svědky poměrně dlouhého ticha, až to nakonec Bříza nevydržel a nenápadně se podíval na hodinky, čímž si okamžitě vykoledoval tři trestné body. Já myslím, že pro to existuje i odborný termín…
– Vymlčení. To bylo klasický vymlčení a musim říct, že mistrně provedený. Ono to vypadá jednoduše, ale tam je vždycky obrovský riziko penalizace za pasivitu. Já osobně sem na to třeba docela háklivej a pískám to i po kratší době. Ale tohle bylo opravdu dobře zahraný, vysloveně aktivní mlčení a sem rád, že se rozhodčí nenechali zviklat a pustili to až do toho Břízova erroru.
– Stav byl tedy tři nula, ale Bříza se brzy oklepal. Po pár nevinných větách podsunul Mádlerovi nenápadně osobní otázku po rodině a ten se rozhovořil více, než měl.
– Tam to Vašek nezvládl s tajmingem. Já myslim, že je dost zkušenej na to, aby věděl, že má skončit něčim jako ‚a co vy?‘, ale je fakt, že to prostě natáh a mluvil o sobě moc dlouho. Určitě dobrá práce od Huga a zasloužený trestný body.
– Do konce prvního poločasu jsme už viděli spíše obranou hru na obou stranách, snad až na jeden pokus, který se ale tentokrát obešel bez trestných bodů.
– Hugo byl při chuti, tak to rovnou zkusil s tim otřepanym vtipem. Ono na nižší úrovni tohle funguje docela dobře, ale Vašek se bez problémů dokázal upřímně zasmát a ještě si trochu přisadit, takže ani jeden neztratili glanz a sem do Lazarský pak už dojeli s plichtou.
– Já už mezitím koukám na hrací plošinu a vidím, že nám to akorát krásně vyšlo, diváci zasedají na svá sedadla, dojídají typické višňové fornetky s bílou kávou a někteří si již před sebe rozkládají noviny. Jak to je vlastně s diváckou morálkou? Lístky do vagónu, kde finále probíhá, bývají velmi drahé, přesto jsou na diváky kladeny vysoké nároky…
– To je takový specifikum toho našeho sportu, že když se hraje, tak musej bejt všichni zticha, aby náhodou nedávali hráčům podněty ke konverzaci. To je prostě tabu, který k tomu patří a který všichni respektujou. Proto taky ty noviny, za který se daj kdyžtak schovat nějaký emoce a tak.
– A je to tady. Václav Mádler a Hugo Bříza jsou na svých místech, hlavní rozhodčí dává pokyn strojvůdci a tramvaj vyjíždí, abych tak řekl, do druhého poločasu finále mistrovství republiky ve smalltalkingu.
A trenér Huga Břízy evidentně velel k přímočarému útoku. Bříza se do soupeře pouští s novou vervou a vypadá to, že ho zahání do kouta odkazy na fakta, která by Mádler měl znát, ale evidentně na ně není připraven a tápe. Už to vypadá na penalizaci, ale teď se Mádlerovi podařilo uniknout z chystané pasti chytrým oslím můstkem. Z baseballu, o kterém předtím neprozřetelně prohlásil, že mu trochu rozumí, převedl řeč na středoškolské mejdany. Což je téma, které Bříza nemůže bez rizika ignorovat. Nyní se Mádler pokouší vmanipulovat protihráče do choulostivé situace, kde by ztratil pevnou půdu pod nohama…Jirko, jak se ti líbí ten divoký nástup do druhého poločasu?
– Díky Mirku. Já musim říct, že sem nadšenej. Takový tempo, navíc za vyrovnanýho stavu, finálovýmu střetu sluší, to je něco, za co diváci rádi zaplatěj. Ale pozor! Vašek se v tom útočnym presu přestal kontrolovat a teď Hugovi úplně neomaleně skočil do řeči a to by mohlo bejt i za pět bodů…
– Z mého pohledu to tedy vypadalo, že ho tam Bříza pustil, tu pauzu by si mohl leckdo vykládat jako konec věty. Mádlerův trenér také trochu rozčileně gestikuluje na rozhodčí, i když ti se nakonec rozhodli strhnout jen body čtyři…
– Já se tady kolegů musim zastat. Od Huga to byla hra na hranici pravidel, to jo, ale hráč Vaškova formátu tohle prostě musí umět číst a nenechat se jen tak nalákat. V oblastní soutěži by mu to možná prošlo, ale když se hraje o titul, je přísnost určitě na místě.
– Rozhodčí si také na svém verdiktu stojí a Bříza se poprvé v zápase ujímá vedení. Na konečnou ale zbývá ještě několik zastávek a hra pokračuje dál. Mádler sice ztratil bodově, ale zůstává mu útočná iniciativa a tak pokračuje ve své strategii a rozvíjí konverzaci směrem k pikantním historkám z mládí. Břízovi toto téma zdá se nesedí, snaží se kličkovat a chytá se jakékoliv šance, aby změnil téma. Nyní to zdá se udělal poněkud neohrabaně, protože rozhodčí ukázali varování a následně, věci se tu opravdu dějí velmi rychle, udělují sice symbolickou, ale citelnou dvoubodovou penalizaci.
– Já myslim, že Vašek na něj něco ví. Správně by neměl, ale v praxi se v podstatě nedá dokázat, jestli si o soupeři něco dopředu zjišťujete, nebo prostě vycejtíte, že ho tlačíte tam, kde je zranitelnej. Ale nemůžu si pomoct, tady mi to připadá, že de Vašek na jistotu. Hugo je evidentně v úzkejch a já bych řek, že se z toho pokusí dostat i za cenu dalších trestňáků.
– Skutečně nyní se Bříza uchýlil k takovému obratu, myslím, že i pro to je speciální termín, Jirko?
– Jo, to byl Dvojitej můstek. V podstatě úmyslnej faul, kdy se hráč potřebuje dostat z nějaký situace, tak volně asociuje jedno slovo a v následujícím tématu hned další, takže soupeř ztratí nit. Je za to zase mírná dvoubodová penalizace, ale Hugovi ta remíza určitě stojí za to. Škoda, že se mu to nepovedlo už v situaci, kdy vedl o čtyři.
– Tak to je neuvěřitelné. Pouhé dvě zastávky před cílem tu máme remízu a můžeme očekávat opravdu drsný závěr. Oba soupeři se teď odmlčeli a hledí na sebe, zdá se, že hledají slabiny toho druhého. Teď ale zavládlo nečekané napětí, nevím přesně, jestli jsem správně rozuměl, co říkal Mádler, protože jestli jsem rozuměl správně, pak by to byl opravdový skandál. Rozhodčí se na sebe skutečně dívají poněkud poplašeně, Jirko máš k tomu něco?
– Tohle sem teda ještě nezažil. Teď teda vůbec nezávidim kolegům rozhodčim, jak si s tim poraděj, podle mě by měli okamžitě stopnout hru…
– To ale zdá se nebude vůbec potřeba. Tramvaj mezitím vjela do předposlední zastávky a oba soutěžící se rozhodli vystoupit! Teď se omlouvám posluchačům, že jsme vám neřekli, co to vše vlastně způsobilo. Václav Mádler se z ničeho nic zeptal Huga Břízy, jak že se vlastně dostal ke smalltalkingu. Ačkoliv se jednalo o evidentní aut, tedy téma mimo jakékoliv regule, Bříza se jen pousmál a úplně normálně odpověděl, načež si oba začali povídat. Aniž by se zabývali překvapenými reakcemi publika i rozhodčích, vystoupili vzápětí z tramvaje a zamířili si to rovnou do nejbližší hospody. Bohužel vám teď nemohu nabídnout stanovisko Jiřího Zdeňka, protože ten před okamžikem opustil komentátorské stanoviště a vydal se za soutěžícími do hospody, aby zjistil, jak se jejich konverzace bude vyvíjet.
Rozhodčí mezitím živě diskutují a vše nasvědčuje tomu, že tento ročník mistrovství republiky se zapíše do dějin jako vůbec první, který nevyhlásí vítěze. A činovníky Smalltalkingové asociace čeká před nastávající sezónou nelehký úkol, vyhodnotit náležitě tuto situaci a stanovit pro další ročník taková pravidla, aby se něco podobného již nemohlo opakovat.